New Wave. diplomanti avu 2017 / Veletržní palác NG v Praze

Kurátor: Václav Janoščík / Grafický design: Jan Matoušek / Architektonické řešení: Iveta Čermáková, Monika Čermáková

 

Letošní výstava diplomantů se pohybuje tak trochu jako vlna, mezi budoucností a minulostí, mezi internetovou a barokní citlivostí. Na jedné straně je výstava realizovaná dnes – ve světě digitálního obrazu, globálních problémů a sociální sítí, na druhé straně se snaží formulovat sevřenou perspektivu setrvávající u tradičních přístupů a médií. Při přípravě výstavy jsme se toto napětí nesnažili nijak zakrývat, ale naopak ho koncepčně využít. Jedním z hlavních momentů je využití textilu – pro instalaci, tisky informací i popisek; tímto řešením jsme chtěli přistoupit k velmi složitému prostorovému i institucionálnímu zázemí nikoli hledáním kompromisů, ale cílevědomou, estetickou, a snad také trochu barokní prací. Jde nám nikoli o utvrzení mediálních, formálních a autorských hranic, ale naopak o jejich rozvlnění a odlehčení podél naznačených dualit vnitřku a vnějšku, subjektivního i objektivního, vážného a vzdušného.

Architektonická koncepce výstavy vychází z kurátorského záměru Václava Janoščíka. Jak je z textu zřejmé, cílem bylo nejen představit "novou vlnu" absolventů AVU, ale otevřít také diskuzi či nechat vyplout na povrch otázky, které nás při pozorování umění a současné výtvarné scény napadají. Motiv vlny jakožto různých trendů, návratů k tradičním technikách či námětům byl inspirací k textílii, která se stala důležitým propojovacím prvkem celé expozice a byla rozmístěna do různých prostor Veletržního paláce NG -  do korza, haly A a 5. patra. Použita byla místo pevných příček a dělení prostoru. V instalaci zůstaly veškeré původní příčky z předchozí dlouhodobé expozice NG. Textilní dočasné dělení bylo zvoleno jako ideální řešení pro dočasnou výstavu. Svou měkkostí dodala přísným prostorům určitý salónní charakter a provokativně se obracela k návštěvníkovi s otázkou co je dnes Akademie výtvarných umění a kam by měla směřovat.

Instalace v korzu, které je dobře přístupné a viditelné z venkovní piazzety a z ulice, bylo koncipováno jako určité lapidárium, prostor se sochami, objekty a různými prostorovými instalacemi. Sloužilo tak jako komunikační prostředek, které láká návštěvníka na výstavu. Výrazná grafika na pohledových textiliích tento dojem umocnila. Hala A byla naopak obrazárnou. Vysoké luxferové stěny byly zakryty dlouhými textilními závěsy a na nich byly instalované velkoformátové a menší plátna. Prostor měl být spíše klidný a meditativní, proto zde bylo umístěno pohodlné sezení. Ochoz v pátém patře byl s ostatními prostory propojen potištěnou a nepotištěnou textílií. I kvůli nedostatku místa i specifickému prostoru byly obrazy v poslední místnosti instalovány do prostoru na rozpěrné tyče.