Památník Zámeček / Pardubice / architektonická soutěž 2017

spolupráce: Milan Vlček

 

Areál památníku navrhujeme maximálně otevřít a propojit se sousedním parkem. Vzhledem k nové koncepci památníku a navazující expozice návrh počítá s odstraněním všech stávajících objektů a zpevněných ploch včetně památníku. Navrhovaný památník zásadně mění koncept využití, a proto není vhodné stávající památník zachovat. Odstraňujeme oplocení kolem areálu a propojujeme ho s okolím. Památník je napojen na pěší trasu k Larischově vile severní i jižní stranou skrz řešené území a tvoří okruh. Parkování návštěvníků bude v rozšířené části stávajícího parkoviště FOXCONNu. Tím se minimalizují zpevněné plochy v areálu a nenaruší se zbytečně navrhovaný systém pěších tras. Příležitostné zastavení autobusů je na parkovišti FOXCONNU nebo jako podélné parkování u silnice u severního vstupu.
Samotný památník sestává ze tří betonových objektů sbíhajících se směrem k duně. S tragickým tématem souvisí volba materiálů. Červený probarvovaný beton se prokresluje jak v exteriéru tak interiéru. Druhým Amateriálem je písek – odkrýváme písčitý svah, doplňujeme ho a necháváme přecházet do prostoru mezi dunou a objekty a dále pak do mlatových cest. Ačkoliv je duna částečně odcloněna betonovými objekty od parku, zachováváme průhled skrze prostřední objekt, který je z jednotlivých objektů nejvíce otevřený. Lze ho využívat jako zastřešený prostor při konání připomínkových akcí. Na vnitřní stěně jsou jména 194 obětí. Podél stěn jsou dlouhé sokly, které mohou sloužit na sezení či kladení věnců. Zbylé dvě stavby jsou více uzavřené a mají pouze několik otvorů, kterými prochází světlo. Venkovní a vnitřní prostory se prolínají a nemají jasné hranice. Prostorové znejistění je jedním z prostředků, jak působit na návštěvníka a podtrhnout prostor, který je zatížen tragickou minulostí. Mobiliář je často součástí samotných staveb, používáme stejný jak v interiéru, tak ve venkovních prostorách. Areál včetně vnitřních prostor je bezbariérový.

Expozice jsou umístěny v objektech obklopující památník. Objekt na severu je nejvyšší a nejužší. Světlo do objektu vniká pásovým otvorem z jižní strany. Nasvětluje stěnu, na které je pomyslná knihovna s knižními tituly, které se vážou k tématu expozice. Dále jsou zde fotografie, které jsou na stěny přeneseny formou sítotisku či jsou zabudovány do stěn jako lightboxy.  V blízkosti vstupních dveří je umístěn stůl s interaktivními prvky umožňující vložit další podrobnější informace. Na konci místnosti je temný promítací sál pro 30 lidí. Lze zde promítat filmy a obrázky k expozici A i D.
Severní fasádu objektu využíváme pro expozici D, kde jsou formou sítotisku do betonové fasády vyobrazeny fotografie s motivy Ženevské konvence doplněné textem s neonovým nasvícením.  Součástí objektu je i informační kiosek s posezením v předprostoru duny. 
Objekt jižně od památníku slouží pro expozici B a C. Vstupní chodbou, kde jsou na stěnách umístěny informace k tématu “Paměť mrtvých”, se projde do uzavřeného prostoru osvíceného pouze otvorem ve stropě, propouštějící tak nejen paprsky, ale i déšť a sníh do vnitřního prostoru. Voda se pa hromadí v kádi - ve stolu gestapa. Na třech stěnách jsou umístěny promítací plátna, čelní stěna je využita jako vitrína s předměty z pardubického popraviště. Výstupní chodba na jihu je využita pro expozici C – “Paměť zmizelých”, kde jsou opět obrazové materiály, případně obrazovky umístěny na stěnách. Součástí expozice na severní straně je technické zázemí muzea a veřejné toalety. 
Expozice je možné na noc uzavřít, během dne by však měly zůstat maximálně otevřené a propojená s exteriérem. Expozice by tak měla být vytvářena s myšlenou trvanlivosti a odolnosti, zachytit hlavně atmosféru, vyvolat pocity spojené s neštěstím v místě, nikoli přehltit návštěvníka přemírou informací.
Dočasné výstavy je možné umisťovat na betonové stojany s možností volného rozmístěny v prostoru parku. Jsou navrženy formou pevného betonového základu s jaklovým rámem, kam je možné napnout plachtu s natištěnými informacemi.
Krajinářská úprava parku je založena na vytvoření nové síti cest vytvářející tak park maximálně prostupný. Jestliže prostor památníku má spíše celorepublikový význam, park by měl sloužit především místním obyvatelům pro volnočasové aktivity. Severní část parku je více zalesněná. Mohou zde být piknikové stoly. Jižní část parku má charakter louky ideální například pro sportovní aktivity.