location/místo – Jízdárna Pražského hradu year/rok – 2024 curator/ kurátor – Rado Ištok realization/realizace – Roman Bartů photo/foto – © Správa Pražského hradu, foto Hana Connor
Základním principem bylo vytvoření strukturovaného systému výstavních panelů, které umožnily jasné chronologické členění, ale zároveň vytvářely průhledy a vizuální vazby mezi jednotlivými obdobími. Přestože byla instalace řazena časově, prostorové řešení podporovalo dialog mezi dekádami a odkazovalo na skutečnost, že se autor ve své tvorbě opakovaně vracel k dřívějším tématům.
Klíčovou inspirační rovinou se stal motiv hexagonu. Šestiúhelníková geometrie reagovala jednak na motiv stropního osvětlení jízdárny, jehož návrh je spojován s architektem Pavel Janák, jednak na tvarosloví pevnostních struktur, například bastionového systému města Terezín. Tento princip byl transformován do zalamovaných a fragmentovaných panelů, které v prostoru vytvářely dynamickou, místy až fortifikační strukturu. Asociace s pevností symbolicky odkazovala k tématům militarismu a válečné zkušenosti, jež byla pro Frantovu tvorbu zásadní.
Panely jsou navrženy v monochromatické barevnosti, aby nekonkurovaly expresivní barevnosti maleb. Tlumené tóny vytvářejí neutrální pozadí a podporují soustředěné vnímání děl. Fragmentace panelů umožňuje vznik různorodých průhledů napříč výstavou a podporuje orientaci v prostoru bez nutnosti rigidního lineárního pohybu. Divák je veden chronologicky, avšak má možnost vizuálně vnímat i vzdálenější kapitoly.
Sochařská díla jsou umístěna v těžištích jednotlivých sekcí tak, aby vstupovala do dialogu s malbou a kresbou. Plastiky nejsou izolovány na samostatných podiích, ale stávají se integrální součástí prostorové kompozice. Velkoformátové kresby pracují s měřítkem haly a zdůrazňují vertikalitu prostoru.
Součástí výstavy je také tzv. studio – otevřený a flexibilní prostor určený k odpočinku, tvorbě a lektorským aktivitám. Tento prvek rozšiřuje výstavu o participativní rovinu a umožňuje hlubší zapojení návštěvníků. Na balkoně jízdárny je situována odpočinková zóna s projekcí dokumentu o Františku Mertlovi a vitríny s archivními materiály, katalogy a pozvánkami z předchozích výstav.
Celkově architektonické řešení neusiluje o spektakulární gesto, ale o vytvoření strukturovaného, významově vrstveného prostředí, které podporuje čitelnost kurátorského konceptu a zároveň rezonuje s podstatou Frantova díla. Geometrická přísnost panelů, odkazující k militaristickým strukturám, kontrastuje s expresivní, humanistickou energií obrazů. Vzniká tak napětí mezi řádem a existenciální naléhavostí, mezi architekturou a malbou – napětí, které je pro Frantovu tvorbu příznačné.
Balkón je věnován umělcovu životu, který je nesmírně zajímavý. Prožil dlouhá léta v emigraci. Dodnes žije v malém městečku Vence nedaleko Nice se svou ženou. Zde má i ateliér. Během příprav pražské výstavy jsme měli možnost místo navštívit a prožít několik dní s tímto výjimečným člověkem.
